COOP - Jednota Toužim, spotřební družstvo

COOP - Jednota Toužim, spotřební družstvo

Historie

 Vznik družstev ve světě – „Rochdale“

      Družstevní hnutí začalo v Evropě v 19. století a to především ve Velké Británii a ve Francii. Průmyslová revoluce, zvyšování mechanizace výrobních procesů a honba za růstem ekonomiky, transformovala společnost a ohrožovala tak živobytí mnoha lidí. Souběžné práce, sociální hnutí a otázky s tím spojené se pokusili někteří průkopníci řešit a popsat tak klima té doby.

     První doložené spotřební družstvo bylo založeno v roce 1769, a to v sotva zařízené chalupě v Fenwicku  (East Ayrshired), kdy místní tkalci začali prodávat vybraný sortiment zboží se slevou pro své členy.

    V následujících desetiletích vzniklo několik desítek družstev. To trvalo až do roku 1844, kdy Rochdale Society průkopníků formulovalo „Rochdale zásady“, na základě kterých bylo provozováno jejich družstvo. Právě tím byly dány základny pro rozvoj a růst moderního družstevnictví.

     Rochdale Society byla skupina 10 tkalců a 20 lidí z dalších profesí. Byla založena v roce 1844 a působila v Rochdale (Anglie). Vzhledem k tomu, že mechanizace průmyslové revoluce hnala stále více a více kvalifikovaných pracovníků do chudoby, tito obchodníci se rozhodli společně otevřít svůj vlastní obchod s prodejem potravin, jež by si jinak nemohli dovolit. S poučením z předchozích neúspěšných pokusů o spolupráci, navrhli v té době slavné „Rochdale principy“. Na základě jejich uplatnění ušetřili za dobu čtyř měsíců jednu libru šterlinků na osobu, až získali celkem 28 liber kapitálu. Dne 21. prosince 1844 otevřeli svůj obchod s velmi skromným výběrem másla, cukru, mouky, ovesných vloček a několika svíček. Do tří měsíců rozšířili výběr sortimentu o čaj a tabák. Brzy byli známí pro poskytování nabídky vysoce kvalitního zboží.

Počátky družstevního hnutí na území současné České republiky

a první spotřební družstva

     Vznik družstevnictví na území současné České republiky je datován druhou polovinou40. let 19. století. Jako v okolních zemích i u nás vznik družstevnictví úzce souvisel s rozvojem kapitalistických výrobních vztahů a rozvojem tržního hospodářství. To na jedné straně vedlo k růstu produkce, na druhé straně však způsobovalo, že „chudí se stávali ještě chudšími“. V obraně proti zvyšujícímu se ekonomickému tlaku a ve snaze zlepšit svoje bídné postavení se nejvíce postižené vrstvy, dělnici ve městech a rolníci na venkově, pokoušely sdružovat do svépomocných organizací – zakládaly první spolky založené na svépomoci, solidaritě a vzájemné pomoci.

     Hlavním motivem vzniku prvních konzumních spolků – spotřebních družstev – byla obrana proti lichvě obchodníků a překupníků při prodeji základních životních potřeb.

     Tradice českých družstev se odvíjí od roku 1847, kdy byl v Praze založen „Pražský potravní a spořitelní spolek“. O činnosti tohoto prvního družstva na území současné České republiky nemáme mnoho dochovaných informací. Je známo, že Pražský potravní a spořitelní spolek byl, jak ostatně i vyplývá z jeho názvu, osobitým družstvem s víceúčelovou činností. Členové si v družstvu ukládali svoje úspory a za takto vzniklý kapitál bylo nakupováno zboží běžné denní potřeby. Členskou základnu tvořili převážně dělníci a drobní řemeslníci. Text stanov Pražského potravního a spořitelního spolku ukazuje, že vzorem nebyly stanovy rochdaleského družstva (první spotřební družstvo na světě založené v Anglii), ale byly spíše ovlivněny podobnými spolky v sousedním Německu.   

     Po Pražském potravním a spořitelním spolku byl ještě téhož roku založen spolek s obdobnou činností v Liberci a v roce 1848 vznikl ještě jeden potravní spolek v Praze.

     Další zpráva o založení spotřebního družstva se vztahuje k roku 1857, kdy je uváděno založení spolku „OUL“ ve Tmáni na Berounsku. O rok později vznikl potravní spolek „Hrádek“ v Pálči na Kladensku. Podstatně více informací se zachovalo o spolku „Včela“ ve Stašově u Zdic. Spolek založili v roce 1861 místní dělníci a chalupníci a měl na svou dobu celkem dobré základy – členové složili na podílech dohromady 300 zlatých. Důkazem prosperity spolku prý bylo i to, že tři místní obchodníci museli uzavřít své prodejny. Stašovská Včela zanikla v roce 1884 po 23 letech trvající vcelku úspěšné existenci.

     Potravní spolky vznikaly i na území Moravy. Jsou zde doloženy například v Brně: Potravní spolek a výpomocná pokladna, založený v roce 1864 a o rok později spolek Práce.

     Ve druhé polovině 60. let 19. století prošla česká spotřební družstva specifickým vývojem. Toto období je spojováno s působením JUDr Františka Ladislava Chleboráda, politika, národohospodáře a svérázného propagátora družstevní svépomoci. Bohužel většina spolků vzniklých pod vlivem jeho idealistických představ o družstevnictví skončila neúspěchem. Špatné zkušenosti znamenaly pak na mnoho let útlum v zakládání spotřebních družstev. Teprve koncem 80. a hlavně 90. léta 19. století přinesla opět oživení a vznik desítky nových družstev. 

     Zásadní význam pro činnost všech družstev, tedy i spotřebních, mělo vydání družstevního zákona v roce 1873, který jim dal legislativní základnu.

     V roce 1892 existovalo v českých zemích 61 spotřebních družstev, v roce 1898 již 172.

     První centrála dělnických družstev pro vzájemnou koordinaci a k ochraně společných zájmů byla založena v roce 1908 z iniciativy tehdejší sociálně demokratické strany pod názvem Ústřední svaz československých konsumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze.

Období 1918 – 1939

     Vznik samostatného Československého státu v roce 1918 otevřel novou vývojovou etapu i pro družstevní hnutí.

     První roky po skončení I. světové války byly spojeny s rychlým přirozeným růstem spotřebních družstev. V podmínkách fungujícího tržního hospodářství byla spotřební družstva svépomocnými zájmovými organizacemi s demokratickou správnou, která ve své činnosti uplatňovala tradiční družstevní principy.

     Rozšiřování sítě prodejen spotřebních družstev si postupně vyžádalo stanovení obvodů působnosti jednotlivých družstev. Slučováním desítek malých lokálních spotřebních družstev do větších celků byla vytvářena obvodní a oblastní družstva. Vznikla silná centra spotřebních družstev například v Brně, Liberci, Plzni, Praze, Prostějově, Ostravě a jinde.

    Velice důležité místo v rámci hospodářské činnosti spotřebního družstevnictví zaujímala Velkonákupní společnost družstev (VDP), která byla pro družstva hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží.

     Zároveň postupně vybudovala na celém území tehdejšího Československa svoje výrobní provozovny. Jedním z největších jejich výrobních podniků byla továrna na výrobu margarinu a kosmetických a čistících prostředků v Nelahozevsi u Prahy.

     Velkonákupní společnost byla založena v roce 1908 a z velmi skromných počátků se rozrostla ve 20. a 30. letech 20. století do mohutného velkonákupního ústředí s celostátní působností. Její skladovací a výrobní objekty v Praze patřily k nejmoderněji vybaveným v celé střední Evropě.

     Podle údajů Státního statistického úřadu bylo na počátku 30. let 20. století v Československu 1.474 spotřebních družstev, která měla 910.705 členů a 4.952 prodejen.

     Význam spotřebních družstev se projevil zejména v období hospodářské krize v letech 1929 – 1935 v rozsáhlé podpoře nezaměstnaných a stávkujících dělníků.

     Spotřební družstevnictví v období let 1918-1939 vytvořilo rozsáhlé a prosperující i když značně nejednotné odvětví.  

2. světová válka a okupace Československa 

     Druhá světová válka a okupace republiky znamenaly tvrdý zásad do družstevního dění. Družstva byla podřízena potřebám nacistického válečného hospodářství. Na okleštěném území Protektorátu Čechy a Morava byly družstva a jejich centrály násilně sjednoceny do okupanty vytvořených svazů a ústředí. Spotřební družstva a jejich organizace byly takto nuceně soustředěny ve Svazu spotřebních družstev pro Čechy a Moravu. Do družstev a družstevních organizací byli dosazeni němečtí vládní komisaři a správci. Jakékoliv porušení předpisů bylo stíháno nejpřísnějšími tresty. Stovky členů, funkcionářů a zaměstnanců spotřebních družstev zaplatilo za účast v odboji svými životy.

Období 1945 – 1989

     Po šesti letech okupace se pustili členové družstev do obnovy válkou zničeného národního hospodářství.

     Zkušenosti z předválečného období je vedly k přesvědčení, že prvořadým úkolem dosažení jednoty družstevnictví je ustavení centrály sjednoceného družstevního hnutí. Již v květnu 1945 v zastoupení všech stávajících družstevních svazů byly položeny základny pro vytvoření jednotné družstevní organizace – Ústřední rady družstev. Zvláštní komise vypracovala Zákon o ÚRD, který byl v srpnu 1945 předán ministru práce a sociální péče. K jeho schválení však došlo až o tři roky později a již za zcela jiné politické situace.

     Únor 1948 znamenal konec demokratického vývoje. Na základě zákona o ÚRD z 24.7.1948 se stala Ústřední rada družstev vrcholnou organizací sjednoceného družstevnictví, jejichž členství v ÚRD bylo povinné. Pro jednotlivá odvětví zřídila ÚRD samostatné odbory. 

     Následný vývoj v 50. letech 20. století přinesl všeobecně hrubé porušování zákonnosti a deformace, které hluboce zasáhly do činnosti družstev. Reorganizace podle „scénáře“ vypracovaného na ÚV KSČ v roce 1952 směřovala k přeměně ÚRD a družstevních organizací na výkonné orgány pro plnění státem direktivně ukládaných úkolů. Družstva byla systematicky zbavována podnikatelské aktivity a účelově zneužívána.

     Do poválečného rozvoje spotřebních družstev zasáhla v letech 1949 – 1950 socializace obchodu a v roce 1950 rozhodnutí orgánů KSČ přizpůsobit organizaci spotřebních družstev politickému uspořádání státu. V první etapě vznikla tzv. SELPA se svazem v každém okrese (tento model podle sovětského vzoru byl družstevníky od počátku zpochybňován a skutečnost nakonec potvrdila, že tato struktura byla pro československé podmínky zcela nevyhovující). V další fázi pak vzniklo v každém okrese spotřební družstvo s názvem Jednota. Tyto zásahy znamenaly zánik původních družstev s dlouholetou tradicí v přirozených regionech. V rámci nařízené reorganizace v roce 1952 bylo spotřební družstevnictví donuceno předat ve městech prakticky všechny své prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Takto bylo „delimitováno“ 15.683 městských prosperujících prodejen. Od státního obchodu převzala družstva 5.920 většinou nerentabilních venkovských prodejen. Spotřební družstevnictví se stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. Podstatně se změnil i počet a struktura maloobchodních prodejen. Do působnosti spotřebních družstev patřila i potravinářská výroba, hlavně pekárny a masné výroby. Socializací soukromých hostinců na venkově a převzetím restaurací od komunálních podniků začala spotřební družstva budovat od základů novou oblast své činnosti. Další novinkou v jejich činnosti se stal také výkup zemědělských produktů.

     V roce 1952 byl ustaven Ústřední svaz spotřebních družstev v Praze a v krajích krajské svazy. Nastala úplná závislost všech organizačních stupňů spotřebních družstev na orgánech a aparátech KSČ. Družstevní demokracie byla potlačována, práce volených orgánů se stala formální, nebylo respektováno družstevní vlastnictví.

     Značně destruktivní zásah do činnosti spotřebního družstevnictví znamenalo v roce 1958 předání velkoobchodní sítě do státního sektoru na základě usnesení č. 200/1957. Přes nesouhlas a odpor družstevníků muselo být předáno do „Spojeného velkoobchodu“ 48 družstevních velkoobchodních podniků se 199 oblastními závody, které měly 647 tis. m2 hrubé skladové plochy.

     Začátkem roku 1952 se podílela potravinářská výroba spotřebních družstev na celostátní pekařské výrobě 53%, na cukrářské výrobě 37%, na řeznicko-uzenářské výrobě 35%. Po předání těchto výroben státnímu sektoru začaly Jednoty znovu rozvíjet výrobní činnost. I tato „nová“ výroba byla však „delimitována“ – pekařská výroba do státního sektoru k 30.6.1960, cukrářské a sodovkárenské výrobny komunálním podnikům k 31.12.1960.     Deformace spotřebního družstevnictví, ke kterým došlo v několika etapách v letech 1952 – 1960 pramenily z teorie o družstevním vlastnictví a podnikání jako o nižší formě socialistického vlastnictví. Teprve v období let 1964 – 1969, v rámci uplatňování nových zásad plánovitého řízení, dochází ke snahám o renesanci charakteru a činnosti spotřebních družstev. Začátkem roku 1964 získala spotřební družstva opět možnost zřizovat ve městech svoje prodejny a restaurace a začala soutěžit se státním obchodem. Prosazovala při tom koncepci zlepšování kultury prodeje a úrovně obchodních služeb, rozsáhlé přestavby a modernizace sítě prodejen, budování nákupních středisek a postupně i obchodních domů. Ve svépomocných akcích při modernizaci obchodní sítě odpracovali členové družstev několik milionů brigádnických hodin, čímž přispěli ke snižování nákladů na investice, úpravy a opravy. Osvědčenou formou zásobování obyvatelstva v odlehlých místech se staly pojízdné prodejny.

     Spotřební družstva začala podnikat i v oblasti cestovního ruchu. V roce 1964 byla zřízena družstevní cestovní kancelář Rekrea jako účelové zařízení Ústředního svazu spotřebních družstev. K budování materiálně-technické základny pomáhaly další účelové podniky jako např. Propagační podnik, Obchodní projekt, Družstevní zásobovací podnik, Mykoprodukta a další. V roce 1967 byla znovu založena i Velkonákupní společnost družstev. K systematické přípravě a výchově nové generace družstevních pracovníků se začala zřizovat odborná učiliště. 

     Leden roku 1968 přinesl určité změny v politice KSČ a dával perspektivu nového řešení nahromaděných problémů společenského života i národního hospodářství. Akční program spotřebního družstevnictví z této doby představoval koncepci činnosti spotřebního družstevnictví a jeho poslání v demokratické společnosti se začínajícím tržním hospodářstvím. K uskutečnění akčního programu však po srpnu 1968 nedošlo. Jeho tvůrci byli tvrdě postiženi spolu s desítkami funkcionářů, vedoucích i řadových pracovníků ve většině organizací spotřebních družstev. V důsledku federálního uspořádání Československa se stal nástupce ÚSSD pro česká a moravská družstva Český svaz spotřebních družstev. V následujícím dvacetiletí došlo znovu k dalším negativním projevům totalitního období. V důsledku rozsáhlé modernizace materiálně technické základny narostla zadluženost spotřebních družstev a byla omezována jejich vlastní podnikatelská činnost. V roce 1981 musel být předán státnímu obchodu velkoobchod ovocem a zeleninou, nezdůvodněně byla spotřební družstva v produkčních oblastech zbavena možnosti operativně vykupovat ovocnářské a zelinářské produkty z místních zdrojů. Samostatnost družstev byla stále více oklešťována.

     Listopad 1989 uzavřel tuto 40tiletou smutnou kapitolu z dějin spotřebního družstevnictví. V následujícím období v rámci politických a hospodářských změn společnosti provedla spotřební družstva očistu od deformací z předcházejícího období a zajistila si návrat k mezinárodním družstevním standardům a principům. Transformace české ekonomiky postavila i družstevnictví před vlastní proces transformace.    

Z dějin družstevního hnutí na Karlovarsku

     Z doby před rokem 1867 jsou jen velmi kusé zprávy o pokusech zakládat dělnické družstevní organizace v českých zemích. Tato skutečnost byl jedním z projevů těžkých podmínek pro politický a hospodářský boj dělnictva v období rakousko-uherské monarchie, kam Čechy, Morava a Slovensko po staletí, až do roku 1918, náležely.

     První doložená zpráva o existenci spolku v českých zemích je z roku 1847, kdy byl v Praze založen „Pražský potravní a spořitelní spolek“. O něco později vznikají podobné organizace v dalších místech. Ke skutečnému rozvoji dělnických spolků, které se v podstatě rovnaly družstvům, dochází po vydání spolčovacího shromažďovacího zákona v roce 1852. Tyto dělnické spolky přijímaly názvy jako například OREL, PRÁCE, VČELA, SVÉPOMOC, SOLIDARITA a další.

     Také na dnešním území okresu Karlovy Vary vzniká  v roce 1900 německé dělnické družstvo Vorwärst. První prodejna byla otevřena 10.10.1900 v pronajaté místnosti porcelánky ve Staré Roli. V den otevření do ní přišlo nakoupit 75 spotřebitelů. Začátek této konzumní společnosti byl velmi těžký, soukromí obchodníci se snažili družstevní hnutí potlačit. Ve druhém roce činnosti bylo u prodejny organizováno 113 členů a obrat činil 37 023 korun s dvouprocentní restitucí. Po výplatě restituce byli získáni další členové – v roce 1904 již družstvo mělo 242 členů a obrat činil 68 874 korun. Prodejní síť byla v tomto roce rozšířena o další jednotky, a to ve Dvorech, Božíčanech, Hroznětíně a Doubí, později v Karlových Varech, Sadově, Rosnici, Abertamech a dalších místech nynějšího okresu Karlovy Vary.

     V roce 1912 má družstvo Vorwärst již 2135 členů a spolu s dalšími konzumními spolky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je členem Ústředního svahu konzumních spolků ve Vídni. Německý obvod pro západní Čechy sdružoval 60 německých družstev s 39 902 členy a tržbou přes 14,5 mil.Kč.

     Po vzniku Československé republiky v roce 1918 vedle již existujícího Ústředního svazu československých družstev byl v Praze ustaven 6. června 1919 Svaz německých hospodářských družstev v ČSR a jeho předsedou se stal Wencel Lorenz, předseda Vorwärstu v Karlových Varech. K tomuto svazu přistoupilo 285 družstev, z toho 274 konzumních, 3 výrobní, 5 pekáren, 2 stavební družstva a jeden Dělnický dům.

     Byla založena německá velkonákupna (GEC – Grosseeinkaufgesellschaft der Consumvereine), jež měla vlastní výroby v Neratovicích, Podmoklech, Znojmě a mimo  jiné i v Perninku u Karlových Varů. Její tržba činila v roce 1929 již 302 mil.Kč.

   O síle německých konzumních družstev v Čechách svědčí zpráva z VIII. sjezdu, konaném v Praze ve dnech 20. a 21. června 1930. 156 konzumních družstev mělo 1316 prodejen a 231 875 členů s tržbou 587 mil.Kč, 22 mil.Kč podílů a 26 mil.Kč fondů.

Jak v naší oblasti

     Protože nám jde o oblast západních a severozápadních Čech, zde podle zprávy z 30. srpna 1936, uveřejněné v čísle 203 časopisu „Volkswille“ v Karlových Varech, existovalo 13 konzumních spolků se 433 prodejnami ve 400 obcích, v nichž 64 800 členů nakoupilo v roce 1935 až 1936 za 130 700 000 Kč zboží.

     Spolu s GEC, s níž se dříve samostatný svaz sloučil, vlastnil: 8 pekáren včetně starorolské, 3 řeznické a uzenářské výrobny, 4 stáčírny piva a limonád, 1 pražírnu kávy, 1 cihelnu v Chodově, 1 mlýn v Chomutově, 3 truhlářské dílny, 1 dílnu sedlářskou, 1 autodílnu, 26 nákladních aut a 128 vlastních domů, včetně skladu v Rybářích a jednoho obchodního domu v Karlových Varech.

     Pozemky a reality činily 36 mil.Kč, rezervní fond 7,125 mil.Kč a úsporné vklady členů 36 mil.Kč.

     Pekárny vykázaly roční obrat 16 mil.Kč a spotřebovaly 670 vagonů mouky. Řeznicko-uzenářské výrobny vyrobily v letech  1935 a 1936 zboží za 13 mil.Kč

     Družstvo Vorwärts Karlovy Vary mělo v této době 11 808 členů, 87 prodejen, tržbu 27 mil.Kč, Vorwärts Chodov 12 444 členů, 100 prodejen, tržbu 23 mil.Kč a Vorwärts Chomutov 11 300 členů, 60 prodejen a tržbu 26 mil.Kč.

     Zajímavá je skutečnost, že v kraji existovaly malé samostatné konzumy v Kyselce, Stružné, Bochově, Žluticích, Toužimi, Krásném Údolí, Libavě a v Heřmanově Huti u Nýřan.

     Poslední zjištěná zpráva v roku 1937 pod nadpisem „Sjednocená síla“ uvádí, že v konzumních družstvech bylo sdruženo přes 65 000 rodin.

     Družstevnímu hnutí německého dělnictva hrozil zánik od roku 1939, kdy říšskoněmecký vedoucí pracovní fronty dr. Ley žádal jeho likvidaci. Následovalo nahrazení dělnických funkcionářů nacisty a prodejny po likvidaci družstev byly předány nacistickým obchodníkům. Stejně bylo zničeno i celé družstevní hnutí v českém a moravském pohraničí.

Spotřební družstevnictví po osvobození

     Na činnost německého družstevního hnutí navázalo družstvo Osvobození. Jeho ustavující valná hromada se konalo dne 26.července 1945 v Karlových Varech. Hospodářské výsledky osvobození nebyly příliš dobré, ale je nutné vzít v úvahu skutečnost, v jak těžkých podmínkách museli družstevní zaměstnanci pracovat. Družstvo Osvobození se rozhodující měrou podílelo na obnově spotřebního družstevnictví v naší oblasti a svoji činnost ukončilo 30.9.1953.

     Souběžně s připravovanou likvidací družstva Osvobození se již tvořily nové Jednoty a později malá spotřební družstva, tzv. SELPA, která byla sdružena v Okresním svazu spotřebních družstev v Karlových Varech. Tak se ustavila 1.4.1951 Jednota v Podbořanech, 1.7.1951 Jednota v Sokolově a 1.3.1953 Jednota v Toužimi.        

     V rámci tehdejšího správního okresu Toužim zabezpečovalo Okresní spotřební družstvo Jednota Toužim činnost v 90 prodejnách, 12 pekařských výrobnách a 2 cukrářských výrobnách. Zásobování základními druhy potravin bylo zajišťováno ze skladu VDP (velkodistribuční podnik). V poměrně rozsáhlé míře Jednota zajišťuje výkup ovoce, lesních plodin a medu. Činnost družstva se dále od 1.7.1953 rozšířila o pohostinské provozovny. Delimitací byly převzaty závody veřejného stravování od Komunálních podniků Toužim, Teplá, Bochov a Žlutice – celkem 11 vyvařujících provozoven. Postupně také docházelo k přebírání hostinců do pronájmu v obcích tehdejšího okresu Toužim. Stav těchto hostinců byl ve špatném technickém stavu, chybělo základní vybavení, ani na jedné z těchto provozoven nebylo chladící a výčepní zařízení, chyběl i základní inventář. V této době také zahajují činnost pojízdné prodejny smíšeného zboží.  

     V Karlových Varech byl dne 5.11.1953 založen Okresní svaz spotřebních družstev, který sdružoval malá vesnická družstva se sídlem v Dalovicích, Chodově, Jenišově, Kyselce, Vojkovicích, Nové Roli, Suché, Pile a Sadově. Tato nová organizace rovněž navazovala na rozhodnutí stranických orgánů, podle kterého spotřební družstva předala svoje provozovny ve městech státnímu obchodu a postupně i všechny výrobny a velkoobchodní činnost.   

     Organizační rozdrobení činnosti do malých vesnických družstev se však v praxi neosvědčilo a proto se 23.6.1956 ustavuje nová Jednota Ostrov se sídlem v Dalovicích. V souvislosti s novým státoprávním uspořádáním v roce 1960 se opět mění organizace spotřebních družstev a na území okresu vzniká od 1.7.1960 nová Jednota Karlovy Vary se sídlem v Toužimi. Jejím vytvořením v roce 1960 končí období organizačních změn.

     Další vývoj družstva byl poznamenán celou řadou delimitací činností a ostatních změn, které byly aktem politické vůle tehdejšího režimu. Těmito „zásahy“ bylo naplňováno určení spotřebních družstev k zásobování vesnic a tím jim byla přisouzena jakási sociální role v předem vymezeném teritoriu.

     V této době Jednota zajišťuje zásobování převážně venkovského obyvatelstva prostřednictvím 199 prodejen, 11 pojízdnými prodejnami. Do provozu bylo uvedeno 10 nákupních středisek, vlastní investiční výstavbou nebo odkoupením od národních výborů byla získána řada nových prodejen. Postupně docházelo ke zprovozňování dalších pohostinských provozoven, ať již vlastní výstavbou nebo pronájmem prostor. V roce 1989 mělo družstvo ve své správě 98 závodů veřejného stravování a 4 výrobny.       

Spotřební družstevnictví po roce 1989

     Období po roce 1989 je obdobím privatizace a transformace družstva. Vlivem politicko-hospodářské situace dochází v družstvu k řadě změn.

Mezi nejdůležitější okamžiky patří:

Rok 1990 – vrácení nemovitostí na základě zákona č. 403/90 Sb., o zmírnění následků    některých majetkových křivd

Rok 1991 – uspokojování nároků podle zákona č. 87/91 Sb., o mimosoudních rehabilitacích a částečně i podle zákona č. 229/91 Sb., o úpravě majetkových vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Rok 1992 – zahájení transformace družstva podle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech

24.10.1992 – valná hromada členů družstva, na které byl schválen transformační projekt a bylo rozhodnuto, aby družstvo i nadále působilo jako družstvo ve smyslu § 765 zákona č. 513/91 Sb.

 

     Na základě restitučních zákonů družstvo postupně vydalo 22 objektů původním vlastníkům, svoji činnost ukončilo v objektech, které mělo v pronájmu. Řada prodejen a provozoven veřejného stravování byla pronajata soukromým podnikatelům.  Postupně byl ukončen provoz pojízdných prodejen. Některé objekty byly prodány, především pak ty, kde družstvo nemělo zájem v obchodní činnosti pokračovat z ekonomických důvodů. Prostředky získané prodejem nemovitého majetku umožnily úhradu dříve poskytnutých půjček a úvěrů, přispěly k celkové finanční stabilizaci družstva.

Transformací se družstvo Jednota Toužim přihlásilo k obecným zásadám družstevnictví.

Jde zejména o

-       Dobrovolné a otevřené členství

-       Demokratické řízení – jeden člen – jeden hlas

-       Samostatnost a nezávislost

-       Podíl členů na majetku

-       Výchova, vzdělávání, informace

-       Spolupráce mezi družstvy

-       Spoluodpovědnost za společnost 

 

Vývoj maloobchodního trhu po roce 1989

Od samoobsluhy přes hypermarkety a diskonty ke konvenience prodejnám

     V roce 1995 na českém trhu působilo 544 prodejen s rozlohou nad 400 m2 a patrným se stal v tomto období rozmach supermarketů.

 

     Zásadní rekonstrukcí přízemí OD Střela v Toužimi v roce 1992 vznikl vůbec první supermarket v družstevním systému s prodejní plochou cca 650 m2. Byla to v podstatě první a na krátko i největšího prodejna tohoto typu na Karlovarsku. O rok později dochází k otevření první diskontní prodejny v systému družstev a to v Perninku.

S novým tisíciletím přišel boom hypermarketů

     V letech 1996 až 1998 na tuzemský trh vstoupily další významné obchodní řetězce – Globus, Interspar, Hypernova, Kauflandf, Tesco a Carrefour. V tomto období přišel do České republiky také cashcarry řetězec Makro i druhý výrazný diskont v historii českého maloobchodu Penny-Market. Počátkem nového tisíciletí se začalo výrazně zvyšovat především množství hypermarketů. K nejrychlejšímu nárůstu jejich počtu došlo v roce 2001 a v roce 2005.

Lidl vstoupil do České republiky s velkou razancí

     V červnu 2003 vstoupil na český trh diskont Lidl, v republice otevřel naráz 14 prodejen a v masivní expanzi pokračoval i v dalších letech.

Na trhu se objevili první poražení

     Vzhledem k narůstající konkurenci na maloobchodním trhu se některé řetězce v posledních letech vzdaly dalšího boje a opustily český trh. Mezi prvními byl v roce 2005 řetězec supermarketů Julius Meinl z důvodu dlouhodobě nepříznivých hospodářských výsledků. Většinu jeho prodejen převzala společnost Ahold. O rok později opustily trh další řetězce, většinu prodejen Edeky převzalo Tesco, stejně tak jako hypermarkety Carrefour. Ve stejném roce opustil trh drogistický řetězec Droxi drogerie, jehož 130 prodejen převzal Schlecker (v roce 2012 přebírá téměř 300 prodejen Schlecker Drogerie Teta). V roce 2007 odkoupila skupina Rewe prodejny Delvita, která na českém trhu provozuje supermarkety Billa a diskonty Penny-Market.

     V březnu 2008 převzala skupina Rewe 146 prodejen Plus-Discount patřící do skupiny Tengelmann.   Z diskontních řetězců tak zůstávají tři – Penny-Market, Norma a Lidl. V dalších letech lze očekávat příchod dalšího diskontéra a to německé Aldi.

     V posledních pěti letech zaplavují republiku vietnamské večerky. Podle údajů Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky zde už působí přes tři tisíce večerek. Počet těchto večerek tak již překročil počet tradičních družstevních prodejen COOP.  Večerky jsou otevírány masově, nikdo bohužel nechce říci, jaké mají tržby. Pro srovnání – dosažený maloobchodní obrat v systému spotřebních družstev činil za rok 2011 25.874 mil.Kč. Mimo komentář je nutno zmínit jak je to s odvodem daně z přidané hodnoty, dani z příjmu a dalších zákonných odvodů. 

     Do provozování večerek se pustila za poslední roky více jak třetina vietnamských podnikatelů, kteří se dříve věnovali prodeji v tržnicích. Vietnamské večerky fungují nejen ve velkých městech, ale i v obcích s několika sty obyvateli, kde v některých případech vytlačily tradiční české obchodníky. Za jakých podmínek jsou tyto večerky provozovány je všeobecně známo.  Síla vietnamských obchodního je již tak veliká, že velkoobchodní společnost Makro, v níž nakupují zboží podnikatelé z oblasti maloobchodu, začala vydávat letáky ve vietnamštině. Po Polácích a Ukrajincích jsou Vietnamci v republice třetí nejpočetnější komunitou. Podle údajů Českého statistického úřadu mělo v roce 2011 povolení k pobytu v Česku přes 65 tisíc Vietnamců.

     I přes několikeré intervence Svazu obchodu a cestovního ruchu České republiky nejsou vytvářeny stejné podmínky pro podnikání v oblasti obchodu pro jednotlivé subjekty .  

     Postavení družstva na regionálním trhu je v důsledku postupných nezvratných změn v konkurenčním prostředí, vlivem změny nákupního chování, růstu preferencí diskontních prodejen a vůdčí pozicí hypermarketů, nadále reálně slabší a původní silné a rozhodující pozice na lokálním trhu ztratily nejenom všechny prodejny družstva v Karlovy Varech, ale po otevření Penny-Marketu v závěru roku 2010 i obě prodejny v Toužimi.

     Maloobchodní síť družstva tvoří v současné době 19 prodejen, převažují prodejny v mikroregionech s nižší Deset prodejen se nachází v obcích do 1000 obyvatel, z toho 6 v obcích do  500 obyvatel.

     V nejmenším krajském městě republiky, s nejnižšími průměrnými výdělky, jsou zastoupeny všechny nadnárodní potravinářské řetězce, které působí v tuzemsku a patří mezi TOP 10. Značná koncentrace obchodní sítě povede k dalšímu přerozdělení tržních podílů a posílení obchodníků v TOP 5.

     Další vývoj družstva v nejbližších třech letech bude závislý na vývoji konkurenčního prostředí v místech působení prodejen družstva. Je nezbytně nutné vytvořit stejné podmínky pro podnikání v oblasti obchodu vládou této republiky. Řešení není příliš složité a ani finančně náročné. Pro začátek by stačilo povinné zavedení kontrolních pokladen s fiskální pamětí spolu s povinností odvádět daň z přidané hodnoty bez ohledu na výši dosahované tržby a délku podnikání.   

 

Přihlášení